RecenzePodzimní období ve světě počítačových her s sebou přináší několik nových skutečností. Každým rokem vycházejí nové a nové hry, některé si dláždí cestu sami, ty více známé většinou navazují na své úspěšné předchůdce. A firma EA Sports se v minulosti ukázala již několika převratnými kousky. Američtí tvůrci simulátorů sportovních her měli v minulosti tu čest zásobovat počítačový trh bezpochyby nejlepšími hrami. Jejich každoroční představení nových dílů začíná v září vypuštěním hokeje (NHL), na který zhruba o měsíc později, tedy na přelomu října a listopadu, naváže fotbal (FIFA). Fotbalové simulátory měly EA Sports vždy skvěle vymyšlené, byť ne zrovna do nejmenších detailů, po stránce grafické a vzhledem k návaznosti dílů i herním možnostem. Dlouho však postrádali to nejdůležitější - reálnost (když si vzpomenu na FIFU 2001, kde nebylo problém dosáhnout v zápase pěti branek pomocí nůžek, běhá mi mráz po zádech J). Až s příchodem loňského roku se fanouškům "virtuálního" fotbalu konečně splnil sen. FIFA 2003 se totiž ukázala jako vysoce kvalitní simulátor fotbalu. Svůj podíl na tom měla vynikající grafika, kdy hráči obou týmů měli do detailu propracované dresy včetně jmen a příslušných tvarů čísel na zádech, tak začlenění skutečných "stánků" známých fotbalových veleklubů (Škoda, že ne Sparty), z nichž fanoušci skandovali na počest svého týmu. To vše hlavně především za účasti reálné hratelnosti navnadilo, dlouhé roky, neuvěřitelnou fotbalovou atmosféru, že se vaše pokoje málem změnily na arénu Studia Fotbal. Nyní, opět po roce, přichází na trh dlouho očekávaný nový díl FIFA 2004, který má svými novinkami údajně ještě třikrát umocnit zážitek z fotbalu, než ten předchozí. A FIFA 2004 moje očekávání bezpochyby splnila. Vezmeme to pěkně po pořádku. Intro je opět velmi povedené, neboť v něm vystupuje další trojice hráčů světové špičky. Jsou jimi Alessandro Del Piero, Thierri Henry a Ronaldinho a svými kousky se snaží navnadit na pořádnou fotbalovou atmosféru, což se jim, v mém případě, povedlo. Po shlédnutí intra se ukáže tabulka, která vyzývá ke zvolení ligy a mužstva. Na výběr máte 24 lig ze 17ti zemí světa (Anglie, Belgie, Brazílie, Dánsko, Francie, Itálie, Korea, Nizozemí, Nemecko, Norsko, Portugalsko, Skotsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, USA), můžete si sehrát i mezistátní zápas, nebo vybrat tým ze zbytku světa. Samotné herní možnosti šly opět o něco dál - po klasickém přáteláku ve FIFě 2004 potěší možnost volného tréninku, kde si můžete nanečisto vyzkoušet a natrénovat dvě standartní situace - přímé kopy a rohy a nebo zkusit tréninkové utkání. Bohužel, pokutové kopy autoři do tréninku nezačlenily, tak snad příští rok. Horkou novinkou je tzv. Career Mode, který vás přenese do postu manažera fotbalového týmu a hráčů současně. Před sezónou dostanete od vedení klubu listinu s požadavky, za které v úspěšném případě následují slibné odměny v podobě bodů. Během sezóny je nutné trénovat hráče, neboť je to udržuje v kondici, zvyšuje týmovou morálku a sebevědomí a tak podobně. Na výběr je normální a náročnější trénink. Kalendář sezóny je předem určený - v úvodní sezóně hrajete domácí soutěž a příslušný ligový pohár, který má každá liga svůj a že jich je opravdu hodně. Budete muset navíc oželet jakoukoliv evropskou pohárovou účast, budete si ji muset nejprve vybojovat, takže náročnost už od prvního zápasu, že? V dalších sezónách do týmu přicházejí noví hráči, původní odcházejí, je to nekonečný kolotoč, který nezastavíte. Hráči dostávají nabídky z jiných klubů a pokud se vám nebude dařit, vězte, že se jim bude chtít pryč, což může záhy skončit tím, že vás vedení týmu odvolá z funkce trenéra (jak otřepaná jsou tato jednání hlavně u nás, že J). Tomu se dá zabránit tím, že v případě odchodu stabilního hráče, seženete adekvátní náhradu, pokud ovšem nechcete skončit na chvostu tabulky a hrát v lize druhé housle. Zde se dostáváme k další změně hry - hlavní menu je opět kompletně překopané a mě osobně trvalo celé odpoledne, než mi přešlo do krve. Menu lahodí oku diváka, je však méně přehledné než loňské. Když nepočítám předzápasové okno, kde je následující utkání elegantně vyznačeno symbolem lístku, je hlavní menu opět v nízkém rozlišení, což způsobuje, že při výběru sestavy musíte zbytečně scrollovat. Ještě hůře vypadá pohled na tabulku, kde musíte navíc posouvat směr ještě vpravo, abyste si mohli prohlédnout, kolikže gólu vlastně potřebujete třetímu týmu vstřelit, abyste gólově předstihli prvního a vyhráli ligu J. Na tohle autoři poněkud zapomněli a tak nezbývá než doufat, že se do budoucna poučí. Ke spokojenosti nás všech přibylo několik stadionů, konkrétně stánek Chelsea, Marseille, Atletica Madrid a Hamburku. Je ale škoda, že autoři nezačlenili do seznamu také stánek Bayernu. Většina týmů má své vlastní fanoušky a pokřiky a také vlastní reklamní billboardy. Když hrajete domácí soutěž, váš stadion má jiné billboardy, než když hrajete Champions League. Na stadionech došlo ke zlepšení skandování fanoušků, nejsou totiž při utkání slyšet jen gólové radovánky domácích, ale i hostujících fandů. Fanoušci nosí na zápas obrovské vlajky, světlice, občas bouchne i nějaké ta petarda…prostě ještě reálnější prostředí. Gólové radovánky také doznaly kroku kupředu, hráči na sebe padají, strkají do sebe, gestikulují směrem ke kameře…a naopak při faulu do sebe oba tábory nejednou začnou strkat, což může skončit i více kartami najednou. To vše je občas okořeněno přímým pohledem z tribuny skrze jásající nebo rozzuřené diváky. Přibylo několik postav rozhodčích, hlavně zjevem hned poznáte, z jaké asi je země. V Anglii je hodně takových těch vyplešatělých, v Německu běhají mezi hráči klasičtí s vlasy a v Itálii nenajdete skoro nikoho jiného než holohlavce Collinu J. Sudí doznali rovněž změn k lepšímu - vylučují za skluzy zezadu (a to i na půli soupeře), ponechávají výhody a občas se i (ne)šikovně připletou do dráhy míče. Občas se mi ale stalo, že nebyla píšťalka slyšet, což bylo možná způsobeno hlasitou atmosférou zápasu. Trošinku mě mrzí, že autoři ještě do hry nedali gesto fair play, že se při zranění hráče odkopne míč do autu. To pak horké chvilky hrajete takřka v deseti, než vám počítač dovolí vystřídat. V nastavení týmu si taktici-maniaci ještě více přijdou na své, neboť je k dispozici daleko více rozestavení okořeněné ještě profilem bránění/útočení, nastavením vysouvání záložníků po křídlech, ofsajdové pasti, prostě bomba…Nastavení exekutorů přímých kopů, rohů a pokutového kopu zůstává nezměněno, naopak zmizelo nastavení hráčů v penaltovém rozstřelu. Sestavy všech týmů jsou propracované s maximální přesností (dokonce si autoři dali záležet i na Spartě a Olomouci J, ale hlavně na naší „repre“), známé hvězdy typu Nedvěda, Figa, Beckhama, Roberta Carlose jsou ještě lépe vykreslené. Méně známější hráči se svým vzorům podobají jen mírně, ale jde to. Malou chybičkou jsou dva roky staré dresy Sparty (jak domácí, tak hostující) a špatná čísla hráčů České reprezentace (kde například Poborský má čtyřku!). Fanoušci snad ale nemusí dlouho litovat, neboť již v blízké budoucnosti budou na internetu patce. Samotná hratelnost se posunula o veliký kus dopředu. Díky technologii „Off the Ball“ se již balón hráčům nelepí na nohy a jeho vedení vyžaduje značnou praxi a cit pro kombinaci na klávesnici. Zahrávání přímých kopů je opět o něco složitější, neboť záleží na vzdálenosti od branky a samotné razanci střely a falše, kdy největší faleš a rána končí hluboko v tribunách a naopak nejmenší hravě ve zdi. Novinkou je možnost rozehrání centrem na jednoho z útočníků, kdy rozehrávač kopne míč do prostoru a záleží jen na vás, zda k míči doběhnete dříve, napálíte jej z první, nebo zpracujete a zakončíte technicky. Stejným způsobem zahrává standartky i počítač. Navíc můžete vyslat dopředu na milimetry přesný pas na jednoho z vašich útočníků, a to je pak smrtící akce. Jinak si při bránění lze ještě vypomoci zdvojením útočníka, nebo počítač zahraje na soupeřovy útočníky ofsajdovou past, kdy se všichni vaši obránci vysunou o pár metrů dopředu. Když to však nevyjde, bývá obvykle hodně zle. Brankáři chytají opět spolehlivě, avšak při velkém tlaku dlouho nevydrží s čistým kontem. Důstojnou roli sehrávají i rozhodčí, kteří pískají opět spolehlivě, avšak dost přísně. Soupeře můžete o míč obrat čistým odebráním, nebo riskantním skluzem, nebo dokonce šlapákem. V dobrém případe se nic neděje, jinak následuje karta, a někdy i předčasná návštěva sprch stadionu. Karty se samozřejmě sčítají podle nových pravidel, kdy 3 žluté = 1 červená = stop na 1 zápas. Největší chybou hry je však nemožnost změny ovládání a ukládání replayů. Na oficiálních stránkách EA Sports však je k dispozici patch, který má tento nedostatek eliminovat. Doufejme tedy, že tomu tak bude. FIFA 2004 u mě aspiruje na titul sportovní hry roku, protože úspěšně navázala na svůj předchozí díl a ještě navíc přidala několik novinek v ovládání, grafice, zvuku, ale hlavně v reálné hratelnosti. Už teď se těším na květen, kdy vyjde v podobném enginu hra EURO 2004 a bude ještě o něco lepší než FIFA 2004
|
Created by WYR